Ještě nezkušeným se po vystoupnutí z vlaku v Nejdku do cesty postaví totální prďák směrem na Tisovský vrch s rozhlednou, kde díky počasí není stejně nic vidět. Takovej kopec jsem snad ještě nevyfuněl! Je dopoledne na Silvestra, kterého Jenda (namakanej jedinej jedinec) zrušil nějakým svým kámošům (buhvíco teď dělaj, Tomáš nejde, je někde s nějakou slečinkou, dodneška neprozradil, jak oslavovali). Pár hodin nannohou, Horní Blatná, asi 10kiláků. Nucené hospodské Čekání na Filipa (mlaďoch, jede přímo z Kauflandu za námi). Hurá na Blatňák! V cestě však stojí Smrťákovic chalupa, Erika s bráchou a dalšíma. Při odchodu si nás silvestrovský blbce natáčejí na kameru, co kdyby... Kamil jim sežral všechno cukroví po vzoru podej prst a ..., nebylo mu blbě a zapomenout nemůže dodnes. Radostí leze na zamrzlej vysílač na Blateňáku. Prý kvůli výhledům (bez komentáře, je totiž noc). Před půlnocí u jedné boudy snažíme se dělat oheň v asi -18, nakonec je musí zachránit jeden zkušenej (hádejte kdo, je tam jen jeden, ten co není na žádných fotkách). Žereme a svařujem víno, oslavujeme půlnoc. Potom mnoho a mnoho hodin chůze. Trochu bloudíme díky orientačním neschopnostem nějaké běžkařky, svádí nás na scestí, Kamil zapadl do bažiny a zmrznul. Teda jenom jeho kalhoty byly nějak tuhý. Po běžkařce zbyly jen stopy. K ránu křižujeme Božák a Kamilovi vypovídá službu psychika, sedí na zastávce a kouzlí autobus. Těžký výstup na Klínovec, kde fičí, že se to nedá ustát, soutěžíme ve stabilitě, rozednívá se, čokoláda nejde rozlomit, zmrzla. Padáme k kopce do Jáchymova. Nejkratší podoba přechodu (to jsme ještě netušili) asi 35-40km.

2000

2001

2002

 

 

© RuKr & PeKr, 2003; © PeKr 2009

Kamil s Jendou odpovědně prošlapávají a neodmlouvají, třetí fotí, čtvrtý ještě maká v práci (dojde nás později) a netuší množství kilometrů a sněhu

Tisovská rozhledna byla pěkně zmrzlá (a mi s ní), náhodní turisté nám dělají laskavost a cvakají nám cvakající zuby. Jedna z mála fotek (možná jediná), kde je zřejmé, že jsem šel taky (PeKr)

Za Klínovcem se už začalo rozednívat, jen se nám nějak změnil pohled na svět po těch kilácích. Pravda. Stačí si jen sundat růžové brýle a cesta zase nevypadá tak optimisticky.

Začíná nové století, a tak pohled do pánve je úplně jiný. Dole je nějaké moře, svět je lepší, růžovější...

Nastává bod zlomu, láme se století, my už jsme nalámaly klacky na oheň, pijeme svařák, koušeme vepřový jazyk... A taky skotačíme. Nebo mrzneme? Všímejte, přibyl Filip. Kdyby byl teploměr, zamrznul by na -15- -18 stupňů Celsia. Jendovi tady zmrznul mobil, od té doby mluvil potichu, a trvalo do pozdního léta než začal zase řvát

Dole to začalo bouchat, svítit blikat. Začíná rej ohňostrojů. Nám oheň praská, bliká a na vzdálenost asi tak 50cm vydává i teplo.